Historie obce

Obec Holé Vrchy vznikla zřejmě někdy mezi roky 1547 a 1599. V kronice obce, založené roku 1935 Josefem Svárovským, se lze dočíst, že obec není jmenována v seznamu obcí Boleslavského kraje z roku 1547. První zmínka o obci, kterou se v roce 1935 podařilo získat, pochází z roku 1599, kdy Holé Vrchy prodal majitel Boleslavského panství Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic stejně horlivému zastánci stavovské revolty Mikuláši Gerštorfovi z Gerštorfu. Později obec připojil ke svému Dobrovickému panství Hynek (Henyk) z Valdštejna.

Ve třicetileté válce (1618-1648) však byla vesnice vypálena Švédy. V berní ruli kraje Boleslavského z roku 1654 je psáno, že ves je celá pustá, se sedmi chalupnickými místy o celkové rozloze 50 štrychů role, což přibližně odpovídá dnešním 1425 arům.

V roce 1692 však podle pamětní knihy města Dobrovice již platilo vrchnostenský úrok 6 vesničanů: Vít Smutný, Matěj Čurda, Jakub Smutný, Jakob Dlask, Havel Cukrman a Jan Bělohorský. O tři roky později k nim přibyli další dva: Jan Vrba a Matěj Janovský. V rustikálním katastru (tzv. Tereziánském) z roku 1713 je však uvedeno, že obec Holé Vrchy měla tehdy sedm čísel. Ze záznamu tehdejšího rychtáře Jakoba Kredby vyplývá, že v roce 1739 tvořilo ves 7 obytných stavení, v nichž žilo 38 obyvatel. Záznam v katastru Josefském ze dne 28.2.1788 uvádí, že Holé Vrchy čítají 12 domů, včetně domu obecního (tzv. pastušiny).

Podle parcelního protokolu z roku 1842, kdy Holé Vrchy spadaly pod Týnec v katastrálním svazku obce Ouřecké, bylo ve vsi již 23 popisných čísel se 143 obyvateli. Z toho vyplývá že za 103 roky se obec rozrostla o 16 domů a 105 lidiček.

Roku 1845 byla na náklady obyvatel postavena kaplička. Stála je tehdy 25 zlatých. Jenom pro zajímavost - kolem roku 1850 se za 30 krejcarů (=0,3 zlatky) dala koupit slepice, za 2 zlaté kopa vajec, za 50 zlatých sud piva a za stovku kráva. Když to tedy převedeme na dnešní poměry a přihlédneme-li k tomu, že tato cifra zřejmě neobsahuje práci, pořídili vesničané kapličku i tak dost levně.

Na stránkách obce Úherce se dočteme, že: " Dne 11. března 1867 doporučilo okresní zastupitelství mladoboleslavské žádost obce týnecké za odloučení zemského výboru. Skutkem stalo se odloučení na základě zákona zemského ze dne 14. listopadu 1868 č. 46, jímž ustavují se obce Týnec a Holé Vrchy jako "obce o sobě". " V pozdějších letech se však obě obce opět spojily v jednu, neboť v dalších záznamech opět figurují společně.

V roce1874 postavil na Holých Vrchách Václav Vlasák z Týnce polní pec (cihelnu).

Obecní záznam obce Týnce nám říká, že v roce 1881 čítaly Holé Vrchy 24 popisných čísel se 138 obyvateli.

Lidé z Holých Vrchů se v těchto dobách zabývali především zemědělstvím, které je živilo. V roce 1911 zde existoval "Spolek severočeských domkářů a malorolníků pro Holé Vrchy a okolí", v němž byla sdružena většina vesničanů (po roce 1918 spolek působil jako odbor politické strany Republikánské). Pojďme se nyní podívat, jak jim například sypalo obilí. Kronika uvádí, že v roce 1904 se sklidilo 7q pšenice na jeden korec (asi 28,5 aru), z čehož lze vypočítat, že ze 4 arů byl asi 1q pšenice, za který mohli zemědělci dostat kolem 20 korun. Za to se tehdy dalo koupit: 16 slepic nebo 60 vajec, 60kg mouky, 3q brambor, 25kg cukru, 10kg másla, 15kg hovězího masa, 3 košile nebo 1 pár bot.

Rok 1910 je významným datem pro obec Holé Vrchy. Při volbách do obecního zastupitelstva obce Týnec-Holé Vrchy byli holovršáci tak jednotní v záměru nechat postavit silnici, že jejich zásluhou byl zvolen starostou poprvé zástupce Holých Vrchů - Antonín Kubín (čp.5). V tomto roce také stavba silnice úspěšně započala a pokračovala (též díky tomu, že J. Kubín byl zvolen starostou i v roce 1913) až do začátku války. Kvůli stavbě silnice musel být přebudován rybník uprostřed vesnice a stavbou utrpěl i domek čp.26, v němž později sídlil také obecní úřad.

Válka potom hrubým způsobem přerušila nezměrné úsilí lidí a mnohým hlavám rodin dala místo pracovních nástrojů do rukou zbraně. Navíc si v některých případech vybrala i daň nejvyšší. Tak již v roce 1914 padl v Polsku Václav Beneš (čp.14), v téže zemi položil život roku 1915 František Kubín (čp.13). Ve vídeňské nemocnici zemřel ve stejném roce Václav Havelka (čp.26) a dva roky nato v bitvě u Zborova ruský legionář Josef Smutný (čp.21). Poslední obětí války byl tesař Jan Veselý z čp.6, který padl na Piavě roku 1918. Těmto mužům byl v pozdějších letech odhalen pomník uprostřed obce a na rodný domek legionáře Josefa Smutného byla umístěna pamětní deska.

Dalším starostou obce, i když na krátkou dobu, se stal v únoru 1919 Josef Svárovský. V červenci téhož roku byl totiž zvolen opět zástupce Týnce J. Bešík a J. Svárovský se stal jeho náměstkem. Josef Svárovský, jako pozdější sociální demokrat, vykonával funkci zástupce starosty obce Týnec-Holé Vrchy až do konce války a potom ještě krátké období 1947-48.
Historické údálosti v bodech:
1922 - válcování silnice z Plaz do Semčic

1926 - byla do obce zavedena elektrická energie Dražickými závody - za 44 000 kč

- založení Spolku dobročinné obce baráčníků Holé Vrchy

1929 - založení divadelního souboru

1933 - zahájen provoz pekárny

1934 - obec tvořilo 37 popisných čísel a jedna ubikace z osobního vagónu

1935 - zasazení Masarykovy lípy s památníkem

1937 - založení hasičského sboru (62 přispívajících členů)

1945 - slavnostní vyzdvižení památníku u Masarykovy lípy

1947 - postaveno hřiště pod čp.36

1948 - zavedení telefonu

1949 - 18. listopadu podepsána rozluka obcí Týnec a Holé Vrchy

1950 - byl instalován obecní rozhlas za 100 000 kč - 5 amplionů

1952 - do vesnice přidělena pračka, která zde byla v provozu do roku 1960

1953 - vyhloubení bazénu jako zdroje vody v obci

- založení JZD (rozpadlo se za dva roky)

1953-54 - výstavba budovy Místního národního výboru a požární zbrojnice

- do budovy MNV byla přestěhována i knihovna

1957 - do budovy MNV umístěn mandl

- znovuzaložení JZD

1963 - postavena porodna prasat

- založení TJ Sokol Holé Vrchy

1967 - přístavba sálu hostince

1968 - konal se sjezd rodáků

1973 - stavba nové prodejny

1975 - ve vsi byl vybudován vodovod s napojením na město Dobrovice
Zajímavosti z historie:
OBECNÍ ÚŘAD
Obecní úřadovna sídlila od roku 1948 v domku čp.26, postaveném v roce 1908 v místech pod dnešní autobusovou zastávkou. V roce 1953 byla započata stavba nového obecního úřadu (tehdy Místní národní výbor-MNV) a hasičské zbrojnice v takzvané "akci Z", tzn. že si jej občané stavěli sami a zdarma pod dohledem určeného stavebního dozoru. Na stavbu byl použit stavební materiál z demolice dvou domů v obci Křída ve vojenském prostoru Kuřivody. Materiál jezdili holovršští brigádníci bourat a odvážet dvěma vypůjčenými náklaďáky po sobotách a nedělích. Kronika hovoří o tom, že "hodnota díla na tuto stavbu byla 100 603,04 kč", a že za tuto práci byli stavebníci z Holých Vrchů Krajským národním výborem vyhodnoceni na 1. místě v okrese. Kdo tohle čte, musí si nutně říci: "No bodeť by ne!!!"

CIHELNA
Cihelna, postavená Václavem Vlasákem z Týnce roku 1874 byla v provozu pouhé čtyři roky. V roce 1880 ji majitel prodal Josefu Bahníkovi a Janu Vrabcovi a odstěhoval se do Ruska. Syn Josefa Bahníka František postavil novou cihelnu trochu na jiném místě v roce 1912 a ta vyráběla cihly až do roku1932, kdy byl provoz zastaven z důvodu hospodářské krize. Mnozí starší stavebníci mi jistě potvrdí, že cihly s vylisovanými písmeny FBHV se svou kvalitou téměř vyrovnaly bezkonkurenčním dobrovickým cihlám TTD.

RYBNÍK
Do roku 1912 stávaly na jižní straně holovršského rybníka čtyři vrby. Ty musely být kvůli stavbě silnice vykáceny a rybník byl přestavěn z boleslavského kamene (zřejmě pískovce). Vlivem mrazů se však zdivo brzy rozhasilo a tak musel být rybník za 5000 korun roku 1922 opraven. Tentokrát byl kámen přivezen po železnici z lomu v Hrdoňovicích u Sobotky. Rok nato byla část rybníka prodána J. Svárovskému kvůli stavbě stodoly. Ten se ale musel zavázat, že o co rybník zkrátí na jedné straně, o to jej prodlouží na straně protilehlé. Tak se také stalo v letech 1933-34, kdy byl zároveň vydlážděn splav čedičem. V roce 1949 byl rybník přestavěn na požární nádrž, která potom opravou v letech 1968-69 dostala nynější podobu.

KAPLIČKA
V roce 1845 byla postavena na náklady obyvatel Holých Vrchů kaplička. Pořídili ji tehdy za 25 zlatých. Zvenčí má kaplička tři výklenky, do kterých byly původně namalovány obrazy. Na straně jižní obraz svatého Floriana, na straně západní obraz svatého Jana Nepomuckého a v severním výklenku byl obraz Panny Marie. Tyto obrazy vzaly za své při pozdějších opravách nebo jednoduše zapracoval zub času. Obraz uvnitř kapličky, který znázorňuje svatou Annu, byl již zřejmě neodborně "restaurován". Pozoruhodný je však zvonek, zavěšený ve věžičce. Během 1. světové války rakouští vojáci sbírali po vsích zvony na výrobu kanónů. Na Holých Vrších však nepořídili, neboť místní chlapci zvonek ukryli a tak jej zachránili před roztavením. Totéž se povedlo i za druhé světové války mému dědovi a pradědovi, Josefu Svárovskému mladšímu a staršímu, když v roce 1942 ukryli zvonek ve vlastním domě. Zvonek byl slavnostně znovu zavěšen 10. května 1945 a visí tu dodnes. Václav Dvorský provedl v roce 1963 opravu kapličky do té podoby, jak ji máme možnost vidět dnes.

PAMÁTNÉ LÍPY
Staré stromy si podle mne zasluhují zvláštní pozornost, protože jsou živoucími svědky všech událostí a měli bychom k nim vzhlížet s úctou, stejně jako k těm, kteří je zasadili.

Na Holých Vrchách stojí u kapličky tři lípy, které zde zasadil v roce 1908 Josef Kubín z čp.18.

Dalších sedm lip bylo vysázeno 2.4.1919 na památku osvobození národa od rakouského jha uprostřed obce, poblíž dnešní autobusové čekárny.

V roce 1933 byly vysázeny tzv. Švehlovy lípy u příležitosti 60. narozenin vůdce agrární strany a prvorepublikového předsedy vlády, Antonína Švehly. Tyto krásné stromy dodnes vrhají svůj stín na cestu kolem vodní nádrže.

Nad vsí, poblíž místa, zvaného U doubku, stávala mohutná Masarykova lípa, která se zde tyčila jako dominanta, viditelná široko daleko. Byla zasazena 7. dubna 1935 a u jejího kmene byl do země připevněn kámen s pamětní deskou. Původní strom už zde bohužel nestojí, neboť jej zničil úder blesku. Nyní na stejném místě vyrůstá lípa nová. Pamětní kámen zdejší lidé zachránili před zničením německými okupanty, když jej na celou dobu války zakopali do země poblíž lípy. Památník byl slavnostně ze země vyzdvižen dne 10. května 1945.

VODA V OBCI
V roce 1934 brali lidé vodu z pěti studní, avšak v dobách sucha se osvědčily pouze dvě z nich - studna nad vsí u dnešního čp.39 a pramen ve studni za čp.20, který v době sucha stačil zásobovat vodou 17 stavení. Dnes sice ještě tato studna existuje, avšak vodu byste zde již hledali marně. Třetí studna byla u obecního domku-pastušiny čp.9 a další dvě poblíž kapličky. Jak uvádí holovršská kronika, tyto studny byly "vody nejisté".

Nedostatek pitné vody v období sucha roku 1953 přinutil většinu občanů aby se zapojili do prací při hloubení tzv. bazénu v rokli pod čp.39. Tato nádrž o objemu přibližně 70 m3 potom zásobovala vodou celou vesnici. V roce 1974 byla nádrž napojena na hydrant u silnice u čp.39 a dále propojena vodovodem s několika staveními až k hostinci. Hned příštího roku bylo však započato se stavbou vodovodu z Dobrovice,který byl slavnostně předán 28.10.1975.

HOSTINEC
Do roku 1925 měl hostinec Antonín Kubín ve svém domě čp.5 a poté, co postavil nový dům čp.35, přestěhoval svou živnost právě sem. Nová hospoda měla lokál, výčep a kuchyň, v domě byl též obchod. Syn Antonína Kubína, Alois, přistavěl v roce 1929 sál a se svou manželkou Marií provozoval pohostinství až do roku 1958. Domnívám se, ale nemám bohužel pro to žádné podklady, že v padesátých letech již komunisté žádné soukromé živnosti netrpěli a tudíž zřejmě byla hospoda někdy v tomto období zabrána Jednotou Mnichovo Hradiště. Takže dcera Aloise a Marie Kubínových, Marie Benešová, když hospodu přebírala, fungovala zde podle všeho již jen jako vedoucí. V roce 1965 funkci vedoucí provozovny převzala paní Tomanová čp.16 a od roku 1967 Anna Dvorská čp.3. V roce 1967 byla provedena přístavba sálu, jenž byl tím rozšířen o 54 m2. Po roce 1971 se zde vystřídalo ještě několik vedoucích a od roku 1974 byla hospoda otevírána pouze za účelem různých schůzí, zábav a plesů. Tento stav vydržel až do roku 1979, kdy byla hospoda úplně zrušena a veškerý inventář odvezli pracovníci Jednoty Mnichovo Hradiště.

Po pádu komunismu byla hospoda vrácena původním majitelům, kteří ji prodali, a dnes zde najdete dílny firmy PSV s.r.o. A tak dlouhodobou touhu lidí scházet se u dobrého piva a jídla vyslyšel až před několika lety Josef Dufek, prezident FK Mladá boleslav a holovršský rodák , a nechal postavit na místě bývalého vepřína penzion SPARING.

PRODEJNA
V roce 1923 postavil Jaroslav Dvořák dům čp.33 a provozoval zde s manželkou Marií obchod zbožím smíšeným do roku 1927. V tomto roce byl dům prodán v dražbě a nový majitel jej pronajal panu Haškovi ze Března, který zde měl obchod do roku 1932. Další obchod býval jako součást hospody v čp.35 od roku 1925. Po zabrání obchodu Jednotou Mnichovo Hradiště zde od roku 1958 prodávala Alena Blažková. Ta potom pokračovala v prodeji i potom, co byla prodejna pro nevyhovující hygienické podmínky přestěhována do prostor nového MNV. V roce 1969 se stala vedoucí Jindra Chaloupková, která se s touto funkcí v roce 1973, kdy byla postavena nová prodejna v sousedství hostince čp.35, přestěhovala do těchto prostor. V nových kapitalistických podmínkách již tento obchod neměl šanci na přežití, tak se jej Jednota Mnichovo Hradiště zbavila. Podle místních pamětníků existoval po 2. světové válce na Holých Vrchách ještě jeden obchod, a to v nynějším čp.15. Nyní v obci prodává převážně potravinářské zboží Lenka Rendvanská v čp.13 (Na Kopečku).

KNIHOVNA
Knihovnu založil v roce 1913 Josef Svárovský z čp.20 a vedl ji ve svém domě až do roku 1937. Když v tomto roce Jaroslav Kvapil knihovnu přebíral, stěhoval do svého bytu (čp.27) 146 svazků. O jedenáct let později, kdy byla knihovna přestěhována do obecního domku čp.26 na návsi, čítala již 240 knih. Před demolicí obecního domku v roce 1953 se knihovna opět stěhovala, tentokrát do nově postavené budovy MNV. Později se stal knihovníkem zeť Jaroslava Kvapila, Václav Průša, a ten mohl v roce 1979 čtenářům nabídnout již výběr z 1055 knih.

PEKÁRNA
V roce 1933 si Antonín Vlk se synem Josefem ve své vilce čp.37 zařídili ve sklepních prostorách pekárnu. Josef Vlk rozvážel chleba dodávkovým automobilem i do okolních vesnic. Když však v roce 1942 tragicky zahynul Antonín Vlk, pekárnu krátce provozovali pánové Řezáč ze Židněvsi a Hukal se Smolíkem z Dobrovice. Pekárna zanikla v roce 1945.

HASIČSKÝ SBOR
Hasičský sbor byl na Holých Vrchách založen v roce 1937. Zakládajícími členy byli Josef Svárovský jako starosta sboru, Josef Bišický jako velitel, Jaroslav Kvapil (zástupce), Václav Heller (strojmistr a pokladník) a Josef Kubín čp.5 (trubač). Sbor měl celkem 62 přispívajících členů. V následujícím roce byla zakoupena motorová stříkačka od firmy Mára z Poděbrad. Hasičská zbrojnice byla tehdy u starého obecního domu čp.26 na návsi. Výstroj měli hasiči pouze cvičnou a ke slavnostním příležitostem si půjčovali oděv od sousedních sborů z Týnce a Kolomut. Až po válce, z výtěžků tanečních zábav, byla zakoupena vlastní výzbroj a výstroj. V roce 1951 tehdejší Krajský národní výbor uvolnil pro holovršské hasiče 80 000 korun na koupi hasičského vozidla. Ze tří možností byl nakonec vybrán stroj značky Hudson z Vlašimi. Hasičská zbrojnice se přestěhovala v roce 1953 do nových prostor u MNV. Ještě v 70. letech minulého století se místní hasiči pilně zdokonalovali ve svých dovednostech a účastnili se všech soutěží v okolí. Později se však hasičský sbor obce rozpadl a dnes již neexistuje. V hasičské zbrojnici mají nyní svůj azyl členové Divadýlka na Kopečku.

POLITICKÉ STRANY
V roce 1911 na Holých Vrchách existovala místní skupina "Spolku severočeských domkářů a malorolníků pro Holé Vrchy a okolí", v roce 1919 spolek nesl název "Jednota československých malozemědělců pro Holé Vrchy a okolí", a tehdy zřejmě ještě neměl s politikou nic společného. Podle dochovaného sešitu zápisů členských schůzí z let 1911-1920 byl spolek jakousi obdobou zemědělského družstva, jenž vlastnilo zemědělské stroje, které si členové půjčovali demokraticky podle předem schváleného klíče. Na rozdíl od pozdějších Jednotných zemědělských družstev však s těmito stroji lidé pracovali každý na svém.

Kronika Holých Vrchů se zmiňuje, že v roce 1934 tento spolek existoval jako odbor Republikánské strany (tehdy jediné z politických stran, která v obci byla zastoupena) pod názvem "Domovina domkářů a malorolníků". Majetkem spolku byla též kolna pro hospodářské stroje, umístěná kdesi za dnešní autobusovou čekárnou. Kolna zde stála až do roku 1967, kdy byla zbourána a materiál použit na přístavbu sálu hostince.

Z kroniky lze vyvodit, že zde již před 2. světovou válkou zde existovalo zastoupení strany sociálně demokratické, které bylo obnoveno v červnu 1945, kdy se stal jejím předsedou Václav Heller. V květnu 1946 byla v obci založena místní organizace komunistické strany jejímž předsedou byl Josef Kubín čp.1. Po volbách v témže roce figuroval v zastupitelstvu obce Týnec-Holé Vrchy jako místopředseda Josef Pelant (KSĆ) a členové Václav Dvořák čp.2, František Veselý čp.6 (oba KSČ), Václav Heller a Josef Bišický (oba soc. dem.). Avšak ve výboru již od začátku panovaly neshody, které vyvrcholily roku 1947 vyslovením nedůvěry některým členům. V rekonstruovaném národním výboru byli za obec Holé Vrchy tito lidé: místopředseda Josef Svárovský (soc. dem.) a členové Václav Kvapil a Václav Heller (oba soc. dem.), dále František Veselý a Václav Dvořák za komunisty. Po roce 1948 v celé republice po dlouhá léta vládla pouze jediná strana a dnes na Holých Vrchách, pokud vím, nemá žádná ze stran svoji buňku.

KULTURA A DIVADELNÍ ČINNOST
V obci působil od roku 1926 spolek Dobročinné obce Baráčníků Holé Vrchy, o jehož činnosti se mi bohužel nepodařilo zjistit zhola nic. Již v roce 1929, potom i během 2. světové války a ještě pár let po ní se zde hrálo také divadlo, a to pod režijním vedením V. Tomana z Kolomut a Josefa Bišického. Tradici divadla na Holých Vrchách po letech obnovil Jiří Rendvanský založením dětského "Divadýlka na kopečku". Tento soubor zanikl po roce 2010 a nahradila ho"Nezávislá divadelní společnost BOUDA." Po mnoha transformacích nese místní divadlo název "Nezávislé divadlo" a působí v obci se svojí stálou scénou. O kulturní akce v obci se do roku 2013 starali také členové místní organizace Červeného kříže.

SPORT A SPORTOVNÍ SPOLKY

Obec žila také sportem. Traduje se, že po postavení hřiště v obci vznikl dokonce i fotbalový oddíl s názvem Rapid Holé Vrchy. V roce 1963 byla založena místní TJ Sokol, jejímž prvním předsedou se stal Václav Hovorka. Ten zpočátku cvičil na sále místního hostince děti i dospělé (později už jen ty mladší) jak v prostných, tak i na nářadích. Nářadím byl Sokol tehdy vybaven slušně, vždyť tu byly nejen žíněnky a medicinbally ale i švédská bedna, koza, ribstole, a dokonce i kruhy. Později Sokol vlastnil i skládací pingpongové stoly a stolní tenis se stal v 60. a 70. letech minulého století velmi oblíbenou zábavou místní mládeže. Pamatuji si, že už tenkrát jsem si ve své dětské hlavičce nedokázal srovnat, proč po nás učitelé ve škole chtějí, abychom povinně chodili na pionýrské schůzky a chození "do Sokola" pro ně není nic. Nyní v obci existuje pouze cyklistický oddíl TJ Sokol Holé Vrchy, založený a od svého vzniku vedený obětavým nestorem cyklistiky, Ladislavem Kubínem, který v lednu 2018 předal žezlo své dceři.
250px-Jan_Vilímek_-_Bohuslav_Hasištejnský_z_Lobkovic.jpg
socha

socha

Hynka z Valdštejna
kronika v PDF
kronika  11.65MB
obce
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one